Johnson & Johnson s.r.o. 

A

• Abdominoplastika – Chirurgický zákrok, při kterém se odstraňuje nadbytečná kůže a podkožní tuková tkáň povislého břicha, zpevňují se uvolněné břišní svaly. Další možnosti jsou vylepšení starých operačních jizev, odstranění vtaženin, eventuálně zpevnění rozestupu stěny břišní.
• Artroskopie – Moderní endoskopická metoda umožňující z minimálního operačního přístupu optické vyšetření všech nitrokloubních struktur a provádění operačních výkonů. Nejčastěji jde o klouby: kolenní, ramenní a hlezenní.
• Artroplastika – Operační výkon vedoucí k vytvoření umělého kloubu. Nejčastěji u kloubů: kyčelního, kolenního, hlezenního, ramenního, loketního a radiokarpálního.

C

• Cervicooccipitální fúze – Jedná se o chirurgické spojení mezi lebečními kostmi v týlní krajině a krčními obratli. Provádí se pomocí voperovaných šroubů. Nejčastěji je indikací k výkonu úraz krčních obratlů, vzácněji nestabilita v důsledku degenerativních změn či nádorů.
• Hernioplastika – Operační řešení kýly. Cílem operace je vrátit obsah kýlního vaku zpět do dutiny břišní a zpevnit zeslabené místo. Operaci lze provést klasicky, tedy řezem skrze kůži nad hmatnou kýlou, ale také laparoskopicky (jen u tříselných a stehenních kýl). Výkon se provádí v celkové anestezii nebo anestezii svodné.
  
• Stresová a močová inkontinence (únik moče u žen)
  • Stresová močová inkontinence – Nejčastějším typem močové inkontinence je inkontinence stresová, což znamená samovolný únik moči, k němuž dojde po náhlém zvýšení nitrobřišního tlaku (při kašli, kýchnutí, smíchu, zvedání těžkých předmětů, …). Existují 3 stupně stresové inkontinence:
    • První stupeň – únik moči po kapkách, jen občas v situacích spojených s poměrně náhlým zvýšením nitrobřišního tlaku.
    • Druhý stupeň – k vyvolání úniku moči je zapotřebí podstatně menší zvýšení nitrobřišního tlaku (při běhu, chůzi, chůzi po schodech nebo při lehčí fyzické práci).
    • Třetí stupeň – únik moči již při velmi nízkém zvýšení nitrobřišního tlaku, moč uniká téměř neustále (při pomalé chůzi, v klidu).
    
    
  • Diagnostika stresové inkontinence – K diagnostice stresové inkontinence se využívá řada metod. Mezi základní patří:
    • Anamnéza (cílené dotazy)
    • Laboratorní vyšetření k vyloučení močové infekce.
    • Gynekologické vyšetření (stav pánevního dna, pevnost svalů, sestup rodidel).
    • Urodynamické vyšetření: při tomto vyšetření je cévkou naplněn močový měchýř, dále jsou sledovány tlaky v močovém měchýři, v močové trubici a je posuzován vztah mezi nimi. Na konci vyšetření pacientka močí do speciální toalety, přizpůsobené měření procesu vyprazdňování.
    
    
  • Urodynamické vyšetření – Urodynamické vyšetření nám pomáhá při vyhodnocení funkce močového měchýře a močové trubice. Mezi základní urodynamická vyšetření patří:
    • Cystometrie – zkoumá chování močového měchýře a močové trubice při postupném plnění měchýře sterilním fyziologickým roztokem. Sledujeme, při jakém objemu začíná pacientka vnímat náplň až do situace, kdy by normálně vyhledala toaletu a jaká je maximální kapacita močového měchýře.
    • Profilometrie – v této části měření jde o pomalé vysunutí cévky z močového měchýře. Přístroj měří tlak v průběhu močové trubice.
    • Uroflowmetrie (průtoková studie) – v závěru vyšetření pacientka vymočí objem měchýře do speciální toalety, která umožňuje změřit močený objem v závislosti na čase – tedy maximální a průměrná rychlost průtoku.
    
    

D

• Drenáž operačních ran – Po některých operačních výkonech je nutné odvádět tekutinu (krev, hnis, sekrety), které se v operovaných strukturách tvoří. Nashromáždění těchto tekutin vytváří prostředí pro vznik infekce a brání správnému hojení. Proto je po nějaký čas po operaci v ráně ponechán tzv. drén (hadička), odvádějící tuto tekutinu pryč z operační rány.

E

• Elektrochirurgické výkony v děloze (odstranění děložních myomů, polypů, srůstů) – Elektrochirurgie je metoda, při níž se aplikuje vysokofrekvenční elektrický proud do měkkých tkání pacienta. Obecně se využívá ke stavění krvácení či „vyříznutí“ části tkáně. Elektrochirurgické výkony v děloze se provádějí endoskopicky (hysteroskopicky), kdy je lékař operuje přístupem přes pochvu. Není tak nutná klasická otevřená operace přes břišní stěnu. Elektrochirurgie se využívá k odstranění myomů, děložních srůstů, endometriálních polypů, stavění výrazného děložního krvácení či řešení některých malformací dělohy.

F

• Facelift (plastika obličeje) – Chirurgický zákrok řešící problematiku projevů stárnutí obličeje a krku, zejména kůže a aparátu jemných obličejových svalů. Provádí se u žen i mužů. Při této operaci plastický chirurg nejen odstraní nadbytek kůže na krku a obličeji, ale vypne i podkožní vazivově–svalové struktury. Zákrok se provádí v analgosedaci či v celkové anestezii.
• Funkční umělá náhrada L-disku – Tento výkon slouží pro odstranění obtíží, které vznikly na podkladě degenerace obratlového disku bederní páteře. Umělý disk má vlastnosti podobné přirozenému a jeho tuhost, resp. pohyblivost, dosahuje 60–80 % původního zdravého disku. Všechny dosavadní endoprotézy disku bederní páteře vyžadují rozsáhlý operační přístup s vypreparováním oblasti dělení velkých cév.
• Fúze obratlů – Jde o kostní spojení jednotlivých páteřních obratlů za pomoci kovových implantátů, které zpevňují nemocný páteřní segment. Výkon se provádí k odstranění útlaku míšního nervu degenerativně změněnou páteří.

G

• Gama-detekce sentinelových uzlin (lokalizace zvětšených uzlin) – Zákrok, který má za cíl zobrazit lymfatickou uzlinu drénující oblast maligního nádoru (= sentinelová uzlina), tuto uzlinu poté chirurgicky vyjmout a podle biopsie prokázat, zda je uzlina zasažena metastázami, či nikoli. Identifikace sentinelové uzliny se provádí pomocí injekce radioizotopu do oblasti nádoru. Následná detekce se provádí pomocí gamakamery, která zachytí kumulaci radioizotopu (místo maximální aktivity) a tím i označí lokalitu uzliny. Provádí se nejčastěji u nádorů prsu.
• Gastrická bandáž (chirurgická léčba obezity, žaludeční bandáž) – Gastrická bandáž (bandáž žaludku) je bariatrický zákrok (=operační léčba obezity), jehož podstatou je přiškrcení horní, vstupní části žaludku. To vede k tomu, že již po prvních soustech jídla dochází k subjektivnímu pocitu plného žaludku. Bandáž se provádí buď rigidní (starší metoda) pomocí fixní, tkané textilie, která se po operaci již nedá regulovat, nebo druhou (novou) metodou je adjustabilní silikonový kroužek, na jehož vnitřní straně je balonek, jehož objem lze regulovat i pooperačně (vpichem speciální jehlou přes kůži do komůrky v podkoží). Míra přiškrcení žaludku závisí na objemu balonku bandáže. Gastrická bandáž se provádí téměř výhradně laparoskopicky.
• Gastrický by-pass – Je bariatrická operace (=operační léčba obezity) při níž se operačně zmenší žaludek a napojí se na něj klička tenkého střeva tzv. anastomózou (přemostění). Tím dojde k tomu, že se větší část žaludku a dvanáctníku vyřadí z pasáže, a tak se zkrátí trasa, během které dochází ke vstřebávání živin z požité potravy. Dochází tak ke sníženému vstřebávání živin ze zažívacího traktu a tím i k váhovému úbytku.
• Gastrický sleeve (= tubulizace žaludku) – Je bariatrický zákrok (= operační léčba obezity). Podstatou této operace je zmenšení žaludku o více než polovinu. Během operace se odstraní velké zakřivení žaludku a změní se z vakovitého tvaru na tvar trubice. V organizmu se neponechává žádný cizí materiál, pooperčně nejsou další možnosti regulovat hubnutí. Pokud si pacient nehlídá velikost porcí a bude se přejídat, může se zbylý žaludek opět roztáhnout a pacient ztloustne. Provádí se převážně laparoskopicky.

K

• Klipování (neurochirurgické) – Chirurgický postup při řešení aneuryzmat (výdutí) mozkových cév. Po provedení kraniotomie (otevření lebky) je na krček aneurysmatu naložena svorka (clip), která uzavře komunikaci mezi aneurysmatem a krevním oběhem. Tím se předejde možnému prasknutí aneurysmatu a krvácení do mozku.
• Krytí ran (povrchové krytí ran) – Rána (vulnus) je porušení souvislosti kůže nebo sliznice, způsobující ztrátu její anatomické struktury a funkce. Může mít zevní i vnitřní příčiny. Jednotlivé druhy krytí si můžeme podle jejich skladby a fyzikálních vlastností rozdělit na primární a sekundární. Primární krytí je přímo ve styku s ránou, absorbuje sekret, zabraňuje vysušení a vstupu infekce do rány a podporuje její reepitelizaci. Sekundární krytí je umístěno až na primárním. Jeho funkcí je další ochrana rány, komprese, adheze a podpora absorpce.

L

• Laparoskopie – Laparoskopie je chirurgická endoskopická metoda přístupu do dutiny břišní, která představuje alternativu klasické operaci – laparotomii. Malými otvory (0,5–1,5 mm) je do břišní dutiny zavedena kamera a obvykle dva speciální operační nástroje. Operatér díky zavedené kameře může sledovat břišní orgány na monitoru a pomocí nástrojů může zasahovat. Metoda může být využita jak k diagnostice, tak k operační léčbě. Nejčastěji se užívá v chirurgii (např. operace žlučových kamenů) a v gynekologii (např. laparoskopické odstranění dělohy). Její výhodou je menší operační krvácení, nižší riziko infekce, menší bolestivost po operaci, zkrácení pooperačního období a lepší kosmetický efekt. Metodu nelze použít u příliš rozsáhlých operací, kde je z důvodů přehlednosti volena klasická laparotomie.
• Laparotomie – Laparotomie je název pro chirurgický zákrok, pomocí něhož je otevřena skalpelem dutina břišní obvykle k provedení chirurgického zákroku na orgánech dutiny břišní. Jedná se o klasickou operaci, jejíž alternativou může být laparoskopie.
• Laparoskopická hysterektomie (odstranění dělohy) – Je název gynekologické operační metody sloužící k odstranění chorobně změněné dělohy, event. dělohy s vaječníky a vejcovody laparoskopickou a vaginální (poševní) cestou. Při laparoskopii se zavádí optické a operační nástroje do dutiny břišní třemi cca 1 cm dlouhými řezy v dolním okraji pupku a v oblasti obou třísel. Dutina břišní je pro přehlednost a potřeby manipulace s orgány naplněna kysličníkem uhličitým. Dále se takto uvolněná děloha odstraní z dutiny břišní poševní cestou. Operace je prováděna v celkové narkóze.
• Laparoskopická nízká střeva – Operace vedená laparoskopickou cestou, při níž se odstraní různě dlouhá část střeva.
• Laparoskopické operace – Laparoskopie je minimálně invazivní metoda, která umožňuje přístup do břišní dutiny bez jejího otevření tradičním chirurgickým řezem. Při operaci se provádějí pouze malé otvory do břišní dutiny – jimi se do těla zavedou speciální chirurgické nástroje a laparoskop se světelným zdrojem a videokamerou, který umožňuje chirurgovi sledovat operační oblast na obrazovce. Prostor k laparoskopickému prohlédnutí dutiny břišní se vytvoří nafouknutím břicha zdraví neškodným plynem oxidem uhličitým (CO₂) pomocí speciální jehly. Mezi výhody laparoskopické operace patří: menší bolestivost po operaci, rychlejší rekonvalescence, zkrácení hospitalizace a pracovní neschopnosti, nižší rizika srůstů pobřišnice a kýl v jizvě, lepší hojení ran, lepší kosmetický efekt. Mezi nevýhody patří zejména menší přehlednost operačního pole, proto se nedoporučuje u komplikovaných výkonů nebo při mnohočetných srůstech v dutině břišní.
• Longova metoda (šetrné odstranění hemoroidů) – Operace pomocí cirkulárního stapleru nazvaná podle jejího autora, italského chirurga Antonia Longa. Jedná se o nejmodernější způsob operační léčby hemoroidů, který oproti klasické operaci omezuje riziko následné inkontinence a zároveň je mnohem méně bolestivý. Longova metoda se liší od dosavadních metod tím, že k odstranění přebytečné tkáně nedochází na kraji konečníku (v řitním kanále), kde je velké množství nervových zakončení a jakýkoliv zákrok v této oblasti je tudíž velmi bolestivý, ale o několik centimetrů výše, kde již sliznice konečníku není citlivá. Odstranění přebytečné tkáně a následné sešití sliznice se provádí zvláštním přesným nástrojem (staplerem). Ten je zaveden do konečníku, přerušuje drobné cévy, které přivádějí do hemeroidů krev a fixuje sliznici na její původní místo. Operace je téměř bezbolestná, provádí se v krátké celkové nebo páteřní (spinální) anestezii, trvá asi 15 minut. Operovaný pacient zůstává v nemocnici 1 až 3 dny, pracovní neschopnost trvá asi týden, což je asi čtvrtinová doba než u klasických zákroků.

M

• Minimálně invazivní vakuová biopsie prsu (odběr vzorku z prsní tkáně) – Vakuová biopsie prsu mamotomem se stala významným nástrojem moderní mamologické diagnostiky především u pacientek s drobnými lézemi v prsu. Vakuová biopsie znamená, že vzorky, které se z prsu odebírají, jsou následně odsáty pomocí podtlaku (vakua) vnitřkem jehly směrem ven z prsu. Ve srovnání s obecně užívanou core cut biopsií (pomocí odběrové jehly) má řadu výhod. Především je to větší velikost získaných vzorků, možnost odebrat více vzorků z jednoho vpichu, odsávání krve během výkonu a tím prevence vzniku hematomu (modřiny). Po výkonu nezůstávají na prsu prakticky žádné deformace. Provádí se v lokálním znecitlivění.
• Miniinvazivní chirurgická léčba stresové inkontinence u žen (operační léčba úniku moči u žen) – Ženy se stresovou inkontinencí moče nemají močovou trubici v normální poloze, protože oslabené pánevní dno a pojivová tkáň jí neposkytují dostatečnou podporu. Tento nedostatek dokáže vyřešit miniinvazivní (tzv. pásková) operace využívající k podpoře močové trubice technologii léčby páskou TVT (Tension free Vaginal Tape). Lékař zavede pásku ze speciální síťky pod močovou trubici a tato beznapěťová páska pak poskytuje oporu uvolněné močové trubici a navrací jí schopnost kontinence. Výkon trvá nejvýše 30 minut a jeho léčebné výsledky jsou prokázané.
• Monitoring nitrolebního tlaku – Tlakový mikrosnímač k měření nitrolebního tlaku se zavádí z návrtu lebky v tempoparietální (temeno-týlní) oblasti. Čidlo je možné zavádět do prostoru epidurálního (nad tvrdou plenu mozkovou), subarachnoideálního (pod tvrdou plenu), ventrikulárního (do mozkových komor) nebo itraparenchymatózně (do mozkové tkáně).
• Mozkomíšní drenáž – Je metoda léčby hydrocefalu. Hydrocefalus je onemocnění, při kterém dochází k hromadění mozkomíšního moku v nitrolebním prostoru. Mozkomíšní drenáž je operativní zavedení spojky (zkratu, shuntu) z mozku (respektive z mozkové komory) nejčastěji do břišní dutiny. Spojku představuje tenká ohebná hadička zavedená pod kůží. Zpravidla za pravým uchem je umístěn ventilek, který reguluje množství odvedeného mozkomíšního moku. Celý systém nazýváme ventrikulo-peritoneální shunt (V-P shunt). Tento systém odvádí přebytečný mozkomíšní mok, který by se jinak hromadil v mozku, do břišní dutiny, kde se velice dobře vstřebává do krve. Další možností zkratu je ventrikulo-atriální shunt, při němž se přebytečný mok odvádí do srdce. Ten se zavádí výjimečně, a to u pacientů, kterým z jakéhokoli důvodu nelze implantovat ventrikulo-peritoneální shunt.

N

• Náhrada ACL (stabilizace kolene) – Při poranění zkřížených vazů kolene je poraněn ve více než 90 % případů přední zkřížený vaz (ACL). Funkcí zkříženého vazu je zajistit stabilitu kolene. Náhrada ACL znamená vytvoření nového vazu, přičemž existují 3 základní metody provedení: 1) využití štěpu šlachy, která spojuje čéšku s holenní kostí. Při tomto zákroku je použita vlastní tkáň (autograft). 2) další autograftová metoda využívá šlachu, která spojuje svaly na zadní straně stehna ke spodní části nohy. 3) použití šlachy, která pochází odjinud než z vlastního těla (allograft), jako například dárcovská Achillova šlacha.
• Náhrada meziobratlového disku – Jedná se o spondylochirurgickou (= týkající se operace páteře) metodu s cílem nahradit poškozenou meziobratlovou ploténku. Při operaci implantují neurochirurgové pacientům endoprotézu (čili umělou náhradu) meziobratlové ploténky či jejího hlenového jádra, jež jsou stejně pružné jako původní ploténka.
• Náhrada obratlového těla – Jedná se o spondylochirurgickou (= týkající se operace páteře) metodu s cílem nahradit poškozený obratel. Pro náhradu obratle lze použít kostní štěp (z vlastní nebo dárcovské tkáně) nebo umělou náhradu (titanovou, aj.). Tato operace se provádí nejčastěji pro akutní zlomeninu obratle, poúrazovou kyfózu nebo metastatické postižení kostí při maligních nádorech.

O

• Operace hydrocefalu – Hydrocefalus je onemocnění, při kterém dochází k hromadění mozkomíšního moku v nitrolebním prostoru. Terapie hydrocefalu závisí na příčině (etiologii) jeho vzniku. Pokud je to možné, je metodou volby odstranění této příčiny. Další možností je operativní zavedení spojky (zkratu) z mozku (respektive z mozkové komory) do břišní dutiny. Spojku představuje tenká ohebná hadička, která vede pod kůží. Zpravidla za pravým uchem je umístěn ventilek, který reguluje množství odvedeného mozkomíšního moku. Celý systém nazýváme ventrikulo-peritoneální shunt (V-P shunt). Tento systém odvádí přebytečný mozkomíšní mok, který by se jinak hromadil v mozku, do břišní dutiny, kde se velice dobře vstřebává do krve.
• Operace mozkových aneuryzmat (operace cévních mozkových výdutí) – Operace mozkových aneuryzmat patří k nejkomplikovanějším neurochirurgickým výkonům. Snahou je operovat výduť co nejdříve a zabránit tak její ruptuře. Mezi hlavní možnosti léčby patří použití clipů a coilů. Klipování je metoda operační s nutností provedení kraniotomie (otevření lebky). Jde o chirurgický zákrok, kdy se svorkou izoluje aneuryzma od cévního řečiště. Coilování je metody endovaskulární (= prováděná uvnitř cévy), u které stačí jedno bodnutí do třísla a pomocí spirálky dojde k embolizaci aneuryzmatu.
• Otevřené operace dutiny hrudní – Jedná se většinou o závažné výkony prováděné širokým chirurgickým přístupem v dutině hrudní. Jedná se zejména o operace na srdci, velkých cévách, plicích, jícnu, hrudní stěně či bránici. Výkony probíhají v celkové anestezii.
• Otevřené operace trávicího traktu – Jedná se o klasické laparotomické operace s otevřením břišní dutiny. Často využívanou alternativou bývá laparoskopie. Indikace k otevřené operaci trávicího traktu zahrnují komplikované zánětu apendixu (slepého střeva), tříselné a pupeční kýly, operace refluxní choroby jícnu, žaludeční a dvanáctníkový vřed, nádory žaludku, záněty a nádory tenkého a zejména tlustého střeva, poranění některé části trávicího traktu. Výkony probíhají v celkové anestezii.
• Otevřené operace močových cest – Jedná se o klasické operace. Alternativou může být endoskopický přístup (laparoskopie). Otevřené operace jsou využívány při zákrocích, jejichž rozsah či nepřehlednost vylučují možnosti endoskopického řešení. Jedná se zejména o nádory močového měchýře či prostaty. Též zvětšená prostata (benigní hyperplazie prostaty) a močové kameny mohou být indikací k otevřené operaci.

P

• Plastika lebky (kranioplastika) – Je chirurgická náprava defektu lebečních kostí. Defekt může být vrozený či získaný za života (úraz). Kranioplastika zabraňuje poškození mozku a jiných lebečních struktur tlakem poškozené lebeční kosti. Součástí kranioplastiky je vyjmutí deformované části lebky, chirurgický posun jednotlivých lebečních kostí, jejich remodelace či náhrada. Náhrady mohou být syntetické nebo jsou používány štěpy jiných kostí pacienta (autograft).
• Přední stabilizace páteře – Při některých typech zlomenin páteře či při nestabilních obratlech postižených nádory či jinými degenerativními onemocněními (např. osteoporóza) hrozí posunutí jednotlivých částí či úlomků obratlů a tím útlak míšních struktur. Stabilizace probíhá pomocí kovových dlah a šroubů. Dále je možno použít vyztužení obratle pomocí kostního cementu či kostního štěpu. Existují dva chirurgické přístupy k páteři – přední (přístup k tělu obratle zepředu) a zadní (přístup k oblouku obratle, tj. zezadu). Volba přístupu záleží na druhu postižení páteře.

R

• Rekonstrukce páteře (upevnění a vyztužení poškozených kostí páteře) – Jedná se o chirurgické výkony stabilizující páteř či nahrazující některé její poškozené části. Více o stabilizaci páteře viz přední a zadní stabilizace páteře. U některých degenerativních onemocnění meziobratlové ploténky je dále možno přistoupit k její náhradě.
• Rekonstrukce rotátorové manžety – Rotátorová manžeta je souhrnný název pro šlachy všech rotátorů (svalů kolem ramenního kloubu). Jejím účelem je stabilizace hlavice v kloubní jamce a je zodpovědná za zvednutí ramena nad 60 stupňů. Její natržení lze ošetřit sešitím v průběhu miniinvazivního výkonu s využitím artroskopické techniky. Při větším poranění je k opravě defektu nutná otevřená operace.
• Rekonstrukce tvrdé pleny mozkové (dura mater) – Při penetrujícím poranění (penetrace = průnik) a zlomeninách lebky dochází k poškození kůže, kosti (lebky) i tvrdé pleny. Tvrdá plena, která obaluje mozek a může být při těchto úrazech poškozená, vytváří velmi účinnou bariéru proti infekci. Pokud dojde k jejímu poranění, je proto nutné provést její rekonstrukci sešitím nebo náhradou speciálním materiálem (implantátem).
• Resurfacing kyčelního kloubu – Resurfacing kyčelního kloubu neboli povrchová náhrada kyčle patří mezi současné trendy v operačním řešení postiženého kyčelního kloubu. Tato léčebná metoda je vhodná hlavně pro mladší pacienty. Místo klasické operace, při které lékaři odříznou celou hlavici kyčelní kosti a zavedou do ní kovový dřík s umělou hlavicí, při resurfacingu pouze obrousí povrch hlavice. Na takto upravený povrch pak nasadí „čepičku“ z mimořádně odolného kovu. Do standardním způsobem vyfrézovaného acetabula vloží jamku ze stejného kovu. Nemění tedy celý kloub, ale jen zničené třecí plochy. Ačkoli metoda zvaná kyčelní resurfacing existuje už řadu let, lékaři pro ni dosud nemají odborný český překlad. Pro pacienty je tento zákrok méně náročný, rychleji se zotavují, kloub po operaci méně bolí a je plně pohyblivý. Tato novinka znamená pro pacienty výrazný přínos, ale není určena každému. Podmínkou je aktivní věk a zachovalá stehenní kost.

S

• Stabilizace ramene – Stabilizace ramene je ortopedický chirurgický výkon, který se provádí po opakovaných luxacích (vykloubení) ramenního kloubu. Stabilizace vykloubeného ramene má za cíl přesně vymezit trhlinu a zašít poškozené kloubní pouzdro. Provádí se buď otevřenou chirurgickou cestou, nebo při artroskopii (endoskopická metoda umožňující z minimálního operačního přístupu optické vyšetření všech nitrokloubních struktur a provádění operačních výkonů).
• Sutura menisku – Menisky jsou chrupavčitě vazivové struktury srpkovitého tvaru na obou stranách kolenního kloubu (vnitřní a vnější). Poranění menisků je jedno z nejčastějších úrazových postižení kolenních kloubů. Sutura (sešití) menisků se provádí nejčastěji při artroskopii, což je endoskopická metoda, při níž je možné sledovat nitrokloubní prostor. Pomocí speciálních nástrojů a vstřebatelných materiálů se zakládají stehy do menisku tak, aby se přichytily ke kloubnímu pouzdru.
• Sutura orgánů a tkání – Sutura znamená sešití. Sešití orgánů i tkání může být provedeno pomocí různých druhů chirurgických technik stehů, různých typů jehel a vláken.

T

• TEP (totální endoprotéza – umělá náhrada kyčelního kloubu) – Totální endoprotéza kyčle je operační náhrada poškozeného kyčelního kloubu. Jsou k dispozici různé druhy náhrad a metody výměny kloubu. Výraz totální vyjadřuje, že jde o náhradu celého kloubu, tedy jak hlavice, tak i kloubní jamky. Totální kyčelní endoprotéza je nejčastějším řešením těžkých stadií artrózy či jiného závažného poškození kloubu.
• Termoablace endometria (odstranění děložní sliznice) – Je metoda založena na principu destrukce (zničení) sliznice v dutině děložní pomocí tepelné energie (bipolární kličkou / balonkem naplněným teplým roztokem). Sliznice v dutině děložní je zničena definitivně, její plnohodnotné obnovení již není nikdy možné.
• Traumatologické poranění orgánů – Je poranění orgánů při úraze. Nejčastěji se jedná o poranění tupá či penetrující. Při tupých poraněních orgánů dochází k pohmoždění při tzv. tupém úrazu (pád, autonehody atd.). Penetrující poranění jsou poranění, kdy dojde k průniku předmětu do orgánu s jeho následným poraněním (střelná a bodná poranění).

U

• Umělá kostní náhrada – Je materiál, který slouží k náhradě zničené kosti (na místo starších metod kovových implantátů a kostních štěpů). Velkou výhodou umělých kostních náhrad je nosnost srovnatelná s původní kostí.

V

• Vertebroplastika – Léčebná metoda, která se používá převážně u kompresních zlomenin obratle. Pod CT kontrolou se provede perkutánní (přes kůži) punkce těla obratle a následně injekce akrylového polymeru, sloužícího doslova jako „lepidlo“ prasklé kosti. Výkon se až na výjimky provádí v celkové anestezii.
• Vlhké krytí ran (léčba kožních ran léčivými obvazy) – Rána je označení pro každé porušení integrity (celistvosti) kůže, sliznice nebo povrchu některého orgánu. Suché hojení ran znamená použití suchého sterilního krytí, mezi jehož nevýhody patří traumatické převazy, dehydratace a zánik buněk. Moderní trend léčby ran je tzv. vlhké hojení, což znamená použití nových materiálů, jejichž výhoda je v netraumatických převazech, přístupu kyslíku, optimální teplotě v ráně, absorpci sekretů a tím regeneraci v kratší době.

Z

• Zadní stabilizace páteře – Při některých typech zlomenin páteře či při nestabilních obratlech postižených nádory či jinými degenerativními onemocněními (např. osteoporóza) hrozí posunutí jednotlivých částí či úlomků obratlů a tím útlak míšních struktur. Stabilizace probíhá pomocí kovových dlah a šroubů. Dále je možno použít vyztužení obratle pomocí kostního cementu či kostního štěpu. Existují dva chirurgické přístupy k páteři – přední (přístup k tělu obratle zepředu) a zadní (přístup k oblouku obratle, tj. zezadu). Volba přístupu záleží na druhu postižení páteře.